Dnes se odborníci nejvíce přiklánějí k teorii, podle které vznikly tektity přetavením pozemských hornin při dopadu velkého meteoritu, a vymrštěním této taveniny do velké vzdálenosti. Jihočeské vltavíny jsou v této souvislosti dávány do spojitosti s meteorickým kráterem Ries Kessel v Bavorsku. Odhaduje se, že Rieský meteorit měřil v průměru asi 1 kilometr. Vymrštěný materiál s vltavínovou taveninou postupně dopadl na dnešní české území. Při letu vltavínová tavenina postupně dávala vzniknout typickým tektitovým tvarům činka, disk, kulička a kapka. Následně po dopadu byla zem na desítkách kilometrů pokryta milióny vltavíny.

Lidé znali vltavíny již v době kamenné, kdy je používali k výrobě štípaných nástrojů. U nás první vědecká zmínka o vltavínech pochází z doby okolo roku 1790, kdy byl hrabě Kinský na manévrech rakouské armády v Týně nad Vltavou. Tam mu lidé přinesli vzorky těchto přírodních skel a on je dal k prozkoumání profesoru vídeňské university. To odstartovalo výzkum a zájem o vltavíny.

O mnoho desetiletí později, roku 1836, odvodil správce sbírek Vlasteneckého muzea v Praze (nyní Národního muzea) F. X. M. Zippe pro tyto skla název moldavit (z německého Moldau – Vltava). Následovalo mnoho dohadů o tom, jak by se měly zvláštní skleněné útvary jmenovat, namátkou jmenujme třeba názvy jako moldawec, vltavec. Až v roce 1891 při příležitosti Jubilejní zemské výstavy v Praze se v tisku objevil název vltavín. A roku 1900 navrhl rakouský geolog F. E. Suess zařadit vltavíny a další přírodní skla pod souborný název tektity. Cesta k současnému názvu tohoto fascinujícího přírodního skla, i k jeho zařazení byla dovršena.

A tak na dnešních nalezištích spočívá jen asi 1 % (řádově desítky tisíc tun) vzniklých vltavínů. Zbytek zcela podlehl samovolnému tříštění vlivem pnutí skloviny, devitrifikaci a posléze rozpuštění. Z tohoto pohledu by se mohlo zdát, že vltavínů je nadbytek, ale když ze zmíněného množství odečteme mikro vltavíny a velmi malé vltavíny, které jsou nepoužitelné, pak nám zbude jen cca 100 tun vltavínů. Zbývající vltavíny ještě rozdělíme na surovinu a na sbírkové vltavíny, pak těch kvalitních vltavínů je jen cca 20 až 40tun. Přičemž většina z tohoto množství je již vytěžena a zmizla kdesi ve světě. Největší nalezený vltavín na území České republiky byl objeven u Slavic a váží 265,5 gramu.

Zde abecedně uvádím jen některá místa nálezů vltavínů v Čechách:

• Besednice - ježaté krásně skulptované kopné vltavíny, již zaniklá lokalita
• Babice, Březí, Dechtář, Dříteň, Habří, Hladná, Hněvkovice, Hrbov
• Dolní a Horní Chrášťany – polní vltavíny někdy i s pěknou skulptací
• Jakule, Jankov, Jehnědno
• Koroseky – naleziště velmi krásných skulptovaných a lesklých vltavínů
• Kroclov, Kvítkovice, Lhenice, Lhotka Dolní a Ratiborova, Lipí
• Ločenice, Chlum nad Malší, pískovna – místo s největší koncentrací vltavínů, polní i kopané vltavíny se skulptací a leskem, všechny tvary a barvy
• Lužice, Malešice, Vodice, Malovičky, Milíkovice, Mladé, Netolice, Neznašov
• Nesměň – bohatá lokalita s nádherně jemně skulptovanými vltavíny a barvou
• Radomice – dříve hojný výskyt vodově zelených polních vltavínů
• Slavče u T.S. – z větší části již vytěžená lokalita vltavínů
• Slavče – Adámek, Strpí, Třebanice, Tupesy, Týn nad Vltavou
• Vrábče – a okolí - vltavíny s krásnou zelenou barvou a zachovalou skulptací
• Zbudov, Žitná

V národním muzeu evidují 263 samostatných vltavínových lokalit, přičemž na některých málopočetných lokalitách se našlo ne více než 10ks. vltavínů, a navíc některé lokality jsou z mého pohledu sporné, například lokalita Průhonice u Prahy.

Hustota vltavínů se pohybuje v rozsahu 2,27 až 2,46 g. cm-3. Průměrná hodnota činí 2,349 g.cm-3. Ovšem nutno podotknout, že přesnost určení hustoty vltavínů je závislá na množství přítomných bublin uzavřených ve vzorku, především těch větších. Zároveň existuje nepřímá závislost mezi hustotou a obsahem SiO2 ve vltavínech. S rostoucím obsahem SiO2 klesá hustota vzorku, to proto, že současně dochází k poklesu obsahu prvků o srovnatelně vyšší atomové hmotnosti, jako jsou železo nebo draslík. Proto bledě zeleně zbarvené vltavíny mají nejnižší hodnoty hustoty a naopak hnědě zbarvené vltavíny mají nejvyšší.

O tom, že vltavíny nejsou umělá skla, svědčí nejen chemické složení, ale i fakt, že se vltavíny taví až při 1400°C. Umělá skla mají totiž mnohem nižší bod tání (např. tabulové sklo má bod tání jen 1250°C.

Vltavíny mají nižší hustotu než sopečná skla, obsidiány, umělá tabulová skla a lahvová skla. Ovšem na rozdíl od ostatních skel mají vyšší teplotu měknutí – kolem 1300°C (BouškaA, Kouřimský 1979).

Podle Mohsovy stupnice tvrdosti se udává tvrdost vltavínů v rozmezí 5,5 – 6,5. Tvrdost vltavínů je o poznání nižší než tvrdost křemene, ale zároveň o něco málo vyšší než tvrdost obyčejného tabulového skla (ADAMOVSKÁ 1965).

Velikost vltavínů se obvykle pohybuje v řádu několika málo centimetrů, přičemž průměrná hmotnost je podle lokality 4 až 6 g, to znamená, že vltavín nad 50 g je vlastně obr.

Rozhraní obou barev je ve většině případů ostré a rozdílné části potvrzují jistou nehomogenitu. Ke vzniku dvoubarevných vltavínů došlo zřejmě kolizí za letu nehomogenního roje vltavínů, kdy jejich sklovina byla ještě v plastickém stavu, ale již měla téměř definitivní aerodynamický tvar.

Dílčí pádová pole vltavínů dle barvy - jižní Čechy a jihozápadní Morava

1. Radomilická oblast v jižních Čechách (také Malovice, Malovičky, Malešice a Vodňany) - vltavíny jsou většinou bledě zelené nebo lahvově zelené (obojí 90%). Mají málo bublin a obsahují nejvíce SiO2 ze všech vltavínů
2. Ostatní naleziště vltavínů v jižních Čechách - vltavíny většinou (80%) lahvově zelené
3. Moravská naleziště - olivově zelené až hnědé (90%)

Skulptace, je u každého kamene rozdílná. Na některých vltavínech je výrazná a některých není téměř znatelná. Dlouho se předpokládalo, že skulptace byla na vltavínech vytvořena během letu, odmrštění meteoritem a tedy aerodynamickými vlivy. Postupem času se byly nalezeny důkazy, že za vrásčitý povrch můžou půdní kyseliny, které na vltavíny uložené v štěrkopíscích působily tisíce let.

Povrch vltavínů ze starších, minimálně přemístěných sedimentů, se vyznačuje sametovým a zvláště skelným leskem a pěknou skulptací a předurčuje je jako výjimečný drahý kámen.

Často se mi začínající sběratelé ptají jak můžou získat svůj vlastní vltavín? Nabízí se nám vícero možností jak si pořídit vltavín, těmi základními jsou tyto:

• Vlastním sběrem, na poli
• Vlastním sběrem, kopáním (jedná se o nelegální činnost)
• Na mineralogické burze
• Koupí v kamenném obchodě s minerály
• Koupí v internetovém obchodě
• Koupí od sběratele

Bohužel si v dnešní době musíte dát pozor na vltavínové imitace. Ano, už i vltavíny mají své umělé napodobeniny. Stoupající zájem o vltavíny ve světě a tím rychle rostoucí cena zapříčila, že se můžeme setkat se syntetickými (uměle vyrobenými) vltavíny. Některé padělky jsou povedené některé ne. Proto vltavíny doporučuji nakupovat jen z ověřených zdrojů.